Ve skupině se semestrální práce píše rychleji, ale...

26. března 2018 v 22:13
Nevím jestli se to stává jenom mně, ale když se rozhodnu pro spolupráci na seminární práci v lidma, které tak dobře neznám nebo mi z nějakého důvodu nesednou na osobní úrovni, dopadně to tak, že většina práce zbyde mě. Semestrálních prací jsem již za ty skoro 3 roky na vysoké škole napsala poměrně hodně a když byla možnost skupinové práce v prvním a druhém ročníku jsem měla to štěstí, že se mnou na cvičení byla kamarádka, o které vím, že se na to nevykašle a udělá přinejmenším svoji část. Pokud nebyla zapsaná na stejném cvičení, tak alespoň byla možnost psát samostatně.
Avšak toto moje "štěstí" se zlomilo hned na začátku třetího ročníku. Ve skupině jsem byla s holčinou, která je jednoduše řečeno zvláštní a s klukem, kterého jsem považovala za chytrého a snaživého. Tuto situaci popíšu jen stručně, neboť jsem vytočená ze spolupráce na semestrální práci, kterou jsem ještě neodevzdali, která je rozepsaná v následujícím odstavci. Abych pokračovala s první situací....Začalo to relativně slibně, když mě nechaly se ujmout kompletování souboru a zadávání jednotlivých částí. Ale nakonec to dapadlo, tak že celou praktickou část jsem psala sama a teoetickou jsem si musela vynutit. Ten kluk docela spolupracoval a na poslední chvíli mi poslal svoji část, ale ta holka se pořád jen vymlouvala a nakonec napsala jen otřepaný krátký závěr a řekla, že alespoň udělá prezentaci. Asi si dokážete představit jak naštvaná jsem byla, když mi poslala jen prezentaci bez nastaveného pozadí s pohými nadpisy kapitol, které zkopírovala ze semestrálky, na které se skoro nepodílela. A to ani nebylo to nejhorší. Při prezentování si on odříkal svoji teoretickou část a jí nechal kousek teorie a na mě nechaly celou praktickou část, což by nebyl problém, kdyby jsem neměla chrapot a sotva mi bylo rozumět. Díky tomuto mě štve ještě víc, že nejsem konfrontační typ. Já se vždy snažím, abych byla slušná a hodná, přesto, že mám často chuť někoho pořádně seřvat.

Další špatná zkušenost přišla s letním semestrem. Další předmět, další semestrální práce ve skupině a Zuzka zase na jiném cvičení. Vedle mě seděla holčina, kterou znám od vidění a když někde čekáme na stejnou přednášku nebo cviko, tak se dáme do řeči. Když učitelka sdělila, že semestrální práce se budou psát ve 2 až 3 lidech hned se mě zeptala, jestli nebudu s ní a jejím kamarádem ve skupině. Díky předchozí zkušenosti se mi do toho nechtělo, ale tak jsem zažertovala, že se skupinovou prací nemám dobré zkušenosti, že jsem musela většinu psát a zbytek si z nich nutit. Na to mi odpověděla jak je to možné a s kým jsem to byla ve skupině, tak jsem si řekla, že takové to s nimi nebude. Avšak opak jsem zjistila velmi brzy. Nejen, že je odmítá moje nápady a snaží se je nahradit svými neoriginálními nápady, ale také se ujmula kompletování finálního souboru a zadávání našich úkolů. To by nebyl problém, kdyby tuto část plnila správně, což se neděje. Nejen, že není schopná správně naformátovat stránky a hlídat aby na konci nezůstávály samostatná písmenka, ale ani se neobtěžuje kontrolovat gramatiku a překlepy. Avšak toto není to co mě vytočilo nejvíc! Možná si řeknete, že jde o maličkost, ale na úvodní stránce a ve jménu souboru uvedla moje jméno, jako poslední i přesto, že začíná na F a jejich na M a K. To, že je standardem, psát jména abecedně ví na škole snad každý. A pokud bych někdy napsala jména jinak než abecendě, tak na konec napíšu toho kdo nespolupracuje a jen se veze se skupinou. Což rozhodně není můj případl. Mame napsáno asi 15 stran dohromady a já jich z toho napsala 8, což je víc jak polovina, tak fakt nechápu jak jsem mohla skončit na konci jmen. Sice se jedná jen o maličkost, ale nehorázně mě to vytáčí, protože tím vysílají špatný signál o mě učitelce. Chystám se jim to řict osobně, aby to v chatu nevyznělo sebestředně, že chci být napsaná první. DAlší věcí, která mě vytočila bylo to, že když jsem v neděli byla na rodiné oslavě a vypla jsem si internet, tak se rozhodli řešit semestrálku a když jsem se do konverzace nepřidala, tak začali psát "a Eva nikde", "super". Což je možná zase jen detail, ale přišlo mi to jako napadání, přesto, že vždy svoji část pošlu včas a delší než oni dva dohromady. A ona má pořád nesmyslné připomínky k mým částěm, ale když on 2 týdny pracuje jen na SWOT analýze a pak pošle jen jednoslovné položky a žádný text, tak ani necekne a napíše to za něj???!!
Jestli to někdo dočetl až sem, tak moc děkuji a omlouvám se za tu hromadu chyb co jsem musela udělat. Píšu to na rychlo, abych ze sebe dostala vztek, který mám na ně. :D Jestli máte nějakou radu jak se ozvat a nevypadat neslušně, tak prosím do komentářů.
 

Nesuď knihu podle obalu a už vůbec ne lidi podle pomluv

8. února 2015 v 22:05
Už to bude 5 let co se můj strejda Petr rozvedl. To, že to Jana (strejdy už bývalá manželka) nevzala moc dobře je slabé slovo. Vysvětlit všechny ty lži a podrazy co si navymýšlela by bylo na dlouho, ale to hlavní o čem chci psát je to jak ovlivnila můj názor na Petrovu novou přítelkyni Janu. (jo, jmenuje se stejně, on si prostě umí vybrat :D)

V té době mi bylo asi 15 a (ex)Jana na mě byla vždycky hodná a upřednostňovala mě před ostatními, takže jsem jí věřila a když za námi přijela a začala si stěžovat, že ji Petr podvádí s nějakou městskou běhnou, která jede po ženáčích, tak jsem to brala jako fakt a vytvořila jsem si na Janu dost negativní názor.

Asi měsíc od toho co nám to řekla, nám ji Petr přijel představit. Díky tomo co o ní (ex)Jana řekla a také díky pomluvám, které o ní roznesl její ex-manžel jsem ji považovala za nepřítele a byla jsem připravená se podle toho k ní chovat. Když jsem ji viděla, první co jsem si pomyslela bylo, že je to pitomá blonďatá bárbína, protože měla odbarvené vlasy a byla oblečená trochu do růžova. Jen jsem ji pozdravila, aby se neřeklo a zalezla jsem si k sobě do pokoje. Tenhle můj postoj k ní pokračoval asi rok a půl, po dobu co se Petr rozváděl.

Pak si Petr založil hotel s restaurací kousek od babičina domu, když jsme za ní o víkendech jezdili, tak se často chodilo za Petrem a Janou. Já si vždy našla nějakou výmluvu proč tam nejít. Přesto, že už jsem věděla, že to co jsem o ní předtím slyšela je lež. Asi jsem měla pocit, že by jsme si neměly co říct.

Nevim přesně kdy se můj postoj k ní změnil, ale asi to bylo minulé léto. Vždy, když jsme tam s mamkou byly, tak na mě byla strašně hodná a říkala ať někdy o víkendu vemu kamarádku a přijedu, že pokoj se vždy najde nebo kdybych chtěla brigádu. Nakonec jsem se odhodlala a přijela jsem tam na brigádu.

Ten den co jsem tam přijela bylo v restauraci zrovna prázdno, takže jsem s ní seděla u stolu a začali jsme si povídat. Přesto, že jsem nevěděla co říct, tak jsme až do večera nebyly snad ani chvilku ticho. A taky jsem úplně změnila názor na její dceru Nikolu. O ní jsem si myslela, že je tak trochu nafoukaná, protože vždy v restauraci jen otočila a hned zase šla, ale od doby co se jí narodil Matyáš, jsem s ní a hlavně s Matym strávila víc času a zjistila jsem, že není vůbec nafoukaná. Je to skvělá matka a jako jedna z mála se nepřetváří.

Dnes si říkám, jak jsem mohla být tak snadno ovlivnitelná a vytvářet si názor na někoho podle pomluv.

Kam dál

Reklama